Třídění odpadu se stalo samozřejmostí, ale kolem žlutých a modrých kontejnerů koluje spousta polopravd. Některé z nich nás stojí čas a vodu navíc, jiné posílají recyklovatelný odpad zbytečně do směsi. Pojďme je vyvrátit.
Mýtus první: obaly se musí dokonale umýt
Nemusí. Stačí je zhruba vyškrábat nebo vypláchnout studenou vodou. Plýtvat horkou vodou na dokonale čistý kelímek od jogurtu nedává smysl, protože ve třídírně se stejně perou. Cílem je jen to, aby zbytky nehnily a nezapáchaly.
Mýtus druhý: víčka pryč z lahví
U PET lahví dnes platí opak. Víčko nechte našroubované, jen láhev sešlápněte. Drží pohromadě a třídička si s tím poradí. Stejně tak u kartonů od mléka.
Mýtus třetí: mastný papír patří do papíru
Nepatří. Papír od pizzy nebo svačiny prosáklý tukem už recyklovat nejde a celou dávku znehodnotí. Takový papír hoďte do směsi, nebo pokud máte, do kompostu.
Mýtus čtvrtý: barva kontejneru je všude stejná
- Žlutá je na plast, často i kov a nápojové kartony.
- Modrá na papír, zelená nebo bílá na sklo.
- Hnědá na bioodpad, pokud ji obec má.
Pravidla se v detailech liší obec od obce, proto se vyplatí mrknout na nálepku přímo na kontejneru.
Mýtus pátý: stejně se to všechno smíchá
To je nejhouževnatější mýtus a není pravda. Vytříděný odpad jede na dotřiďovací linku a stává se z něj surovina. Když ho hodíte do směsi, skončí na skládce nebo ve spalovně. Vaše chvilka u koše opravdu rozhoduje.
Třídění nemusí být věda ani dřina. Pár jasných pravidel ušetří čas i vodu a odpad pošle tam, kam patří.