Piknikový košík, jaký měla babička
Babiččin piknikový košík vážil skoro jako pytel brambor a přesně to na něm bylo skvělé. Uvnitř plátěný ubrus s výšivkou, dva skleněné kastroly na okurkový salát, hrnek na kávu z termosky a látkové ubrousky, které se doma prostě vypraly a použily zas. Nikde ani gram alobalu, natož igelitový talíř, který po jednom obědě skončí v příkopu u řeky. Dnes vyrážíme k vodě s taškou plnou jednorázových věcí, protože to je rychlejší, a pak se divíme, že u Slapské přehrady po víkendu leží hory kelímků. Vrátit se k tomu, jak se piknikovalo před padesáti lety, přitom nestojí skoro nic navíc — jen trochu jiné plánování večer předem. Tenhle článek není o tom, že máš vyhodit lednici a jezdit na výlety s koňským povozem. Je o tom, že většina odpadu z letního piknikuje ve skutečnosti zbytná, a dá se nahradit věcmi, které doma stejně máš, nebo je koupíš jednou a slouží roky. Sklenice od okurek, plátěné tašky, ubrousky, které nekončí po pěti minutách v koši — to všechno je retro řešení, které najednou zase dává smysl.
Co si sbalit místo jednorázového nádobí
Základ je jednoduchý: sklo, nerez a látka místo plastu a papíru. Skleněné dózy od kompotu nebo zavařeniny poslouží stejně dobře jako drahé sety z kuchyňských obchodů, a doma jich má skoro každý plnou spíž. Na saláty a svačiny se hodí dózy s těsnicím víčkem, třeba levné kousky z Ikea za 89 Kč za kus, které vydrží roky, i když je vezmeš na deset výletů za sebou.
Na pití nahraď PET lahve nerezovou termoskou nebo obyčejnou skleněnou lahví s karabinou — nerezovka Klean Kanteen v objemu 750 ml vyjde na zhruba 590 Kč a udrží pití studené i po čtyřech hodinách na slunci, což žádná plastová lahev z benzínky nedokáže. Levnější variantou je stará limonádová lahev se šroubovacím uzávěrem, kterou má většina domácností po babičce schovanou ve sklepě.
Příbory patří kovové, ne plastové jednorázové sady, které se stejně po druhém použití lámou. Stačí vzít starou sadu z kuchyňské zásuvky a zabalit ji do látkového ubrousku — tak nechrastí v tašce a zároveň máš rovnou i utěrku na ruce. Bavlněné ubrousky koupíš v setu po šesti kusech u Tchibo za necelých 200 Kč, nebo si je ušiješ ze starého prostěradla, což je řešení přesně v duchu babiččiny generace, která nevyhazovala nic, co šlo ještě použít.
- Skleněné dózy místo alobalu a mikrotenových sáčků
- Nerezová nebo skleněná láhev místo PET lahve na jedno použití
- Kovové příbory zabalené v látkovém ubrousku
- Plátěný ubrus nebo stará deka místo jednorázové ubrusoviny z drogerie — ta se navíc na trávě lepí a trhá při prvním nárazu větru
Jak uchladit jídlo, aniž bys koupila pytel ledu
Igelitový sáček s ledem, který se po výletě prostě vyhodí, je jeden z nejzbytečnějších odpadků letní sezóny. Řešení je přitom v mrazáku každé domácnosti: naplň dvě nebo tři PET lahve nebo skleněné láhve vodou do tří čtvrtin, zamrazi je přes noc a ráno je vlož mezi jídlo do tašky-chladicího boxu. Led se postupně rozpouští, voda zůstává čistá a lahve použiješ znovu příští víkend. Chladicí box z Lidlu nebo Kauflandu stojí kolem 300 až 450 Kč a s trochou péče vydrží klidně pět sezón, takže se z jednorázového nákupu ledu do dvou let vlastně vyplatí. Kdo jezdí k vodě pravidelně, ocení i termotašku s tvrdými stěnami — třeba model od Klarstein se pohybuje kolem 900 Kč a udrží chlad podstatně déle než měkký látkový chladicí sáček. Je to investice, kterou oceníš hlavně u masa a mléčných výrobků, tam totiž jde vedle odpadu i o bezpečnost jídla, ne jen o pohodlí. Zmrzlé ovoce — třeba maliny nebo borůvky z vlastní zahrádky — funguje jako chladicí prvek i jako svačina zároveň, jakmile roztaje. Tohle sice není žádná nová věda, ale funguje to spolehlivě a nikdo po sobě nenechává ani gram odpadu navíc.
Zálohové lahve a co s nimi na cestách
Od loňského roku funguje v Česku zálohový systém na PET lahve a plechovky, takže pokud si přece jen koupíš limonádu cestou na nádraží, nemusí skončit v koši u jezera. Automaty na vratné obaly najdeš dnes už u většiny velkých prodejen Kaufland, Albert nebo Billa, a to i v menších městech u oblíbených rekreačních oblastí jako je Máchovo jezero nebo Slapy. Vyplatí se tedy prázdnou lahev sbalit zpátky do tašky místo odhození do prvního odpadkového koše — o pár korun zpátky přijdeš zbytečně a hlavně ta lahev nekončí povalovat se v příkopu, než ji sebere někdo jiný.
Realisticky ale platí, že nejlepší lahev je ta, kterou vůbec nekoupíš. Zálohový systém je dobrý záchranný plán pro chvíle, kdy zapomeneš vlastní láhev doma — ne důvod, proč přestat nosit tu svoji.
Co dělat s odpadky, které přece jen vzniknou
I při nejlepší přípravě něco zbyde — obal od sýra, papír od svačiny, slupky z ovoce. Tady platí jedno staré pravidlo táborníků a skautů, které funguje dodnes: co si donesu, to si i odnesu, včetně organického odpadu, pokud v okolí není kompostovací koš. Slupky od banánu nebo jablka sice na první pohled vypadají neškodně, ale v přírodě mimo kompost se rozkládají měsíce a navíc lákají vosy a hlodavce blíž k místům, kde lidé odpočívají.
V praxi se osvědčí vzít s sebou jeden menší plátěný pytlík navíc, čistě na odpad — oddělený od jídla, aby se nic nepomíchalo. Doma pak roztřídíš do žlutého kontejneru plasty, do modrého papír a zbytek jídla klidně na kompost, pokud ho máš na zahradě nebo v rámci obecního svozu bioodpadu, který dnes nabízí čím dál víc měst včetně Prahy, Brna nebo Plzně.
Sklo je v tomhle ohledu nejjednodušší — dózu doma umyješ a použiješ znovu, žádné třídění není potřeba. A to je vlastně jádro celého retro přístupu: čím míň věcí koupíš jen na jedno použití, tím míň se vůbec musíš zabývat tím, kam s odpadem.
Kam vyrazit, a na co si dát pozor
Mezi oblíbenými výletními cíli k vodě patří kromě Máchova jezera a Slapské přehrady i Brněnská přehrada, řeka Vltava u Štěchovic nebo rybníky na jižní Moravě kolem Lednice. Na většině těchto míst platí zákaz rozdělávání ohně mimo vyhrazená ohniště a přísný zákaz vjezdu aut mimo parkoviště — pravidla, která nejsou proti tobě, ale chrání břehy před erozí a lesy před požárem v suchých letních měsících.
Nestojí za to riskovat pokutu kvůli ohýnku na divoko, když je pár set metrů dál oficiální gril k pronájmu nebo veřejné ohniště, které si spravuje místní obec. Lepší volba je zjistit si předem na webu obce nebo správy CHKO, kde přesně je povolené grilovat a kde ne — u přírodních rezervací, jako je část okolí Máchova jezera, se pravidla mění podle sezóny kvůli hnízdění ptáků.
Kdo jezdí vlakem, ušetří navíc benzín i stres s parkováním — České dráhy nabízejí přes léto zvýhodněné víkendové jízdenky do rekreačních oblastí, a batoh s jídlem se v kupé nese lépe než v přeplněném kufru auta v koloně před jezerem.
Piknik s dětmi: kde to nejvíc drhne
S dětmi na palubě se plán bez odpadu láme nejrychleji — svačinky jednotlivě zabalené ve fóliích, pitíčka s brčkem napevno přilepeným k obalu, vlhčené ubrousky na každou drobnost. Většinu z toho jde nahradit stejně snadno jako u dospělých: nakrájené ovoce do jedné dózy místo pěti jednotlivých balíčků, vlastní láhev s pítkem místo krabičkového pitíčka, a místo vlhčených ubrousků kousek látky namočený ve vodě v malé uzavíratelné nádobce. Funguje to i u tříletých dětí, jen je potřeba počítat s tím, že první dva výlety budou trochu nemotorné, než si celá rodina zvykne, kam co patří.
Co bych ale nepodceňovala, je opalovací krém — tuby s nejvyšším ochranným faktorem bývají obalené ve vrstvách plastu a hliníku, a u malých dětí se šetřit nevyplácí. Tady je lepší přijmout, že tenhle jeden druh odpadu se letos úplně nevyhne, a soustředit se na to, co reálně ovlivnit jde: jídlo, pití a nádobí, které tvoří devadesát procent odpadků z běžného rodinného piknikuje.
Nejčastější chyby, kterým se snadno vyhneš
Nejčastější omyl není špatná vůle, ale špatné načasování — lidé si řeknou, že si nádobí donesou příště, a příště zase nestíhají, takže sáhnou po jednorázovém setu z benzinky. Funguje lépe mít jednu tašku, ve které je piknikové vybavení trvale připravené a po návratu domů se jen umyje a vrátí zpátky, ne rozházené po kredenci mezi hrnci na vaření.
- Nádobí se kupuje na poslední chvíli u benzínky, protože „vlastní stejně nestihneš umýt"
- Chladicí vložky se po jednom výletě zapomenou zpátky do mrazáku a příště chybí
- Zálohové lahve skončí zmuchlané na dně tašky a doma je nikdo nevrátí
- A možná nejčastější — koupí se nová plastová termoska „jen na tenhle výlet", protože ta stará se nenašla, přestože leží tři poličky vedle v komoře
Řešení všech čtyř bodů je stejné: jedna vyhrazená taška, jeden pevný rituál po návratu domů. Umýt, doplnit, zavěsit u dveří — tak, aby se druhý den nemuselo nic hledat.
Co si z toho odnést
Nejde o to proměnit se v archeologický exponát z dob před igelitem. Jde o to vzít si z minulosti to, co dávalo smysl — sklo, nerez, látku a plán o pár minut delší než hodit do tašky první krabičku, na kterou sáhneš. Jeden dobře vybraný chladicí box a pár skleněných dóz ti ušetří desítky sáčků a kelímků za sezónu, a u vody po sobě nezůstane nic než otisk deky v trávě.